Včera jsem se díky večernímu představení – které bylo mimochodem úžasné a s pohodovým publikem – dostal do postele až před půlnocí. A člověk by si řekl, že neděle si zaslouží trochu víc spánku. Jenže nedělní, ranní hypnózy mají svůj vlastní názor. A ten zní: budík v 5:00. Podařilo se. Tělo i mysl jsem uvedl…

Občas se mi stává, že mi někdo řekne nebo napíše, že nechápe, jak můžu mít pořád dobrou náladu a úsměv na tváři. A k tomu kopec energie. Usměju se. Nejen na něj. Trochu i na sebe. Protože někdy to dá docela práci, aby to tak bylo. A tak si občas pomáhám takovým malým trikem. Opačným…

Dnes jsem cestou z představení poslouchal za volantem rádio. Je to takový můj zvyk. Udržuje mě to v pozoru. Někdy se člověk včas dozví o nějakém špuntu na cestách, kterému se může vyhnout. Jindy mě osloví nějaká zajímavost. A pravidelně mi usínající výkon nastartuje nějaká informace ze zpráv. Právě jako dnes. A dodávám, že se…

Letošní Velikonoce pro mě (a samozřejmě Pepína) znamenaly cestování. Byla to naše cesta. Taková ta, která nezačíná na nádraží, ale už o pár dní dřív někde uvnitř. Když si člověk jen tak sedí, dívá se z okna… a najednou ví, že je čas vyrazit. Ne utéct. Ne změnit všechno. Jen se pohnout. O kousek. Jinam.…

Moje cesta vedla do jednoho severočeského městečka, kde už mnoho let spolupracuji s kulturním střediskem. A celkem pravidelně mám na starosti dětský maškarní karneval. Mimochodem, za těch 30 let už jich po celé republice bylo pár stovek. Střídají se v nich různá témata – od pohádek přes piráty až po divoké safari nebo cestu kolem…