Když jsem byl malý, miloval jsem svět pohádek. Místo, kde dobro téměř vždycky zvítězí nad zlem. Říši, kde existují kouzla a kde se občas stačí vydat do lesa, potkat kouzelného dědečka, rozdělit se s ním o kus chleba a za odměnu dostat něco, co vám zásadně změní život. Toužil jsem taková čarovná umění ovládat. Vyprávěl…

Vydali jsme se s Pepínem do Wroclawi. Byli jsme tady už mnohokrát a stejně se sem pořád rádi vracíme. Možná by se někdo zeptal proč, když už to tu tak dobře známe. Jenže možná právě proto. Někdy je čas objevovat nové světy. A jindy zase odpočívat v těch, které už člověk zná. Nechat se opečovávat…

Dnes odpoledne přichází červencový úplněk. Podle astrologů a nejrůznějších čarodějů nás plně zářící Měsíc silně ovlivňuje. Mění naše nálady, naše osudy a možná i to, co si dovolíme udělat,. když posunuje naše hranice. Na některé lidi, včetně mě, tohle velké oko hledící z oblohy působí opravdu výrazně. Jako malý jsem ho prý v noci chodil…

Za ta léta, co vystupuji, jsem si už zvykl na ledacos. Na publikum nadšené i znuděné, na venkovní představení přerušená nečekanou bouřkou, na děti, které se nadšeně zapojí, i na ty, které se na vás dívají s výrazem: „A proč bych jako měl tleskat?“ případně: „…co mi dáš za to, když se zapojím?“ Pamatuji si…

Za okny je polovina pracovního týdne a já mám náladu spíš na neděli. Nebo ještě lépe na sobotu, aby víkend teprve začínal. Nic se mi nechce. Ani trochu. Klidně bych si dal ještě jedno proválené dopoledne, ale prázdniny neprázdniny, pracovat se musí. A vlastně… dnes mě čeká publikum, za kterým se vždycky těším. Takové, které…