Houby, houby, houby. Aktuální téma, kam se člověk jen podívá. Rostou a lidé se nadšeně chlubí plnými košíky. Mohutné hřiby zdobí zářivými úsměvy a komentáři o královských úlovcích, které nemají konkurenci. Ti odvážnější dokonce veřejně pochybují o označení klouzků, babek, masáků či ryzců za houby. Nazývají je spíš nepovedenou plísní, která se vymkla kontrole a…

Mám pracovní sobotu. Ne, nejsem workoholik. Už dávno ne. Možná bych dokonce řekl, že s přibývajícím věkem přibývá i touha po volném čase věnovaném opečovávání sebe sama. Jenže dnes tahle konstelace nenastane. Na nádraží to mám asi tři kilometry, a tak raději ještě před odchodem ověřuji počasí. Za záclonou pomrkává probouzející se slunce. Bude hezky.…

A je tu zase neděle. První zářijová. Všechno kolem se pomalu probouzí a já se probouzím také, abych příliš nevyčníval. A taky proto, že se zavřenýma očima se člověk nemusí dostat právě tam, kam má namířeno. Já mám namířeno na nedělní hypnózy. A vzhledem k tomu, že ve vlaku většinou neusnu, trochu bilancuji uplynulý týden.…

Tuhle několik let starou vzpomínku ve mně oživilo včerejší vystoupení v Karlových Varech, navíc na místě, které je doslova nasáklé tvorbou umělců napříč nejrůznějšími obory. Školní akademii zažil patrně každý z nás. A většinou hned na několika pozicích. Nejprve jako dětský účinkující, který touží okouzlit rodiče svým výkonem a sklidit obrovský potlesk. Vidět hrdost v…

V životě každého člověka by měl být alespoň jeden Pepíno. Pokud žádného neznáte, upřímně vám přeji, abyste ho brzy potkali. Pepíno totiž není jen tak někdo. Je to člověk, který dokáže proměnit úplně obyčejný den v malý zázrak. Nečekejte od něj dlouhé filozofické debaty ani hlubokomyslné úvahy o smyslu bytí. Ale jakmile otevře pusu, svět…