V každé ze svých profesí pracuji s jazykem. A čím dál víc zjišťuji, že jazyk není jen nástroj. Je to tak trochu kompas… a občas i kouzelník. Miluji češtinu a její kouzlo. Dvojsmysly, trojsmysly… i ty tiché významy mezi řádky, které si každý čte trochu jinak. Slova, která se tváří nevinně – a přitom v…

Velikonoční návštěva Paříže mi připomněla jeden starší zážitek. Je to už dvanáct let… a přesto mám pocit, že se to stalo včera. Zajímavé je, že ten příběh vlastně nezačal v Paříži. Začal v Londýně. A teprve jeho pointa si počkala na francouzskou scénu. Existují totiž dva druhy lidí na tomto světě. Ti, kteří toaletářky přehlížejí…

Včera jsem se díky večernímu představení – které bylo mimochodem úžasné a s pohodovým publikem – dostal do postele až před půlnocí. A člověk by si řekl, že neděle si zaslouží trochu víc spánku. Jenže nedělní, ranní hypnózy mají svůj vlastní názor. A ten zní: budík v 5:00. Podařilo se. Tělo i mysl jsem uvedl…

Občas se mi stává, že mi někdo řekne nebo napíše, že nechápe, jak můžu mít pořád dobrou náladu a úsměv na tváři. A k tomu kopec energie. Usměju se. Nejen na něj. Trochu i na sebe. Protože někdy to dá docela práci, aby to tak bylo. A tak si občas pomáhám takovým malým trikem. Opačným…

Dnes jsem cestou z představení poslouchal za volantem rádio. Je to takový můj zvyk. Udržuje mě to v pozoru. Někdy se člověk včas dozví o nějakém špuntu na cestách, kterému se může vyhnout. Jindy mě osloví nějaká zajímavost. A pravidelně mi usínající výkon nastartuje nějaká informace ze zpráv. Právě jako dnes. A dodávám, že se…